Dívám se na datum zveřejnění posledního článku a ... půlka března? Opravdu? Přijde mi to neuvěřitelné! Jednak jak ten čas utekl, také kolik se toho stalo, jak moc jsem měla myšlenky někde ve vzduchu a neměla energii na svůj vlastní život, natož sepsat nějaké řádky sem. Ale ráda bych to napravila a myslím si, že nejtěžší je vždycky začít - takže alespoň tento překlenující článek se spoustou fotek, které se mi postupně nahromadily, které jsem protřídila a vybrala některé reprezentativní, o které bych se chtěla podělit. Třeba i se vzpomínkami a příběhy a tím vším, co se dělo v uplynulém bláznivém/blouznivém období.
Hodně času jsem trávila učením a děláním věcí do školy. Více, než bych chtěla, ale pravděpodobně také méně, než bych měla. Bylo toho všeho hodně, já hodně bláznila, hodně se rozčilovala, hodně spala, vypila hodně kafe a vyplýtvala hodně stromů na všemožné tištěné materiály. A to teď nemyslím jen období před magisterskými státnicemi. Ono i to zimní zkouškové byla fakt pecka. Vlastně i to letní. A o celém letním před-státnicovém semestru ani nemluvím. Dopisovala jsem diplomku - dopsala ji úspěšně a ještě lépe ji obhájila a už se těším, jak se k ní znovu vrátím a snad ji dáme se školitelem do stavu, kdy bychom ji mohli poslat do nějakého časopisu a publikovat. Kromě dopisování diplomky tu bylo taky hodně předmětových deadlinů a zkoušek, které jsem musela vyřešit do určitého data, abych vůbec stihla uzavřít studium a následně státnice. Uf, to byly nervy. Teď už to můžu přiznat, někdy jsem se cítila dost na hraně a vlastně si ani nevěřila, že to opravdu zvládnu, no fakt!
O to víc jsem ráda za milého, že mě často vytáhl na nějaké výletování. Někdy jen na projíždění autem po dálnici kolem Olomouce při západu slunce, jindy třeba na Stezku v oblacích, kde jsme chytli zbytky sněhu a vylezli až nahoru po sjezdovce (v teniskách!!!). Bylo krásně. A příroda je něco, co mi pořád chybí a čeho nikdy nemám dost. Čerstvý vzduch, hory, stromy, procházky. Tohle nikdy neodmítnu.
S kocourem to byla v posledních týdnech (a vlastně ještě pořád je) bojovka. Z divoké šelmy se stal pohodář, který je rád poblíž, ale nevyžaduje pozornost, stačí mu jen situaci kontrolovat. Ale bohužel se u něj objevily všemožné alergie a záněty v uších a kožní problémy, takže aktuálně jsem ve fázi diet a hledání toho, co mu způsobuje sníženou imunitu, nateklé oči, následně pak záněty v uších a rozškrabané uši a celou hlavu... Na veterině jsme častými hosty, nyní jsme snad už konečně na dobré cestě a snad už se to brzy zlepší. Jako by nestačilo, že se ta chlupatá koule musí potýkat s těmi šílenými horky, do toho má ještě tohle. Každopádně, období kradení šunek a brambůrků a hranolek mu skončilo, chudák je na přísné hypoalergenní dietě a vždycky se tváří dost vyčítavě, když mu ty granule sypu. Celé učení se na státnice jsem mu to polehávání a kočičí život záviděla, teď se evidentně karta obrací. :D
Byla jsem na začátku května na tetování! Nojo, na dalším! K lodičce a šeříku jsem si nechala dodělat další "náramek" s hvězdičkou vedle lodičky. Zase handpoke u úžasné Deny, kdybyste někdo měl cestu do Prahy a chtěl taky tetování, tak jí určitě napište. Tohle jsou prostě úžasné nekonečné radosti. ♥
A kromě toho, že jsem teda odstátnicovala a je ze mě oficiálně magistra, tak jsme také s milým náš vztah zase posunuli o kousek dál a zasnoubili jsme se. Takže jsem nejen paní magistra, ale také zasnoubená paní magistra, měsíc zpátky jsem oslavila čtvrtstoletí a najednou si připadám hrozně stará. Je tohle vůbec možné? :D A stejně se mi pořád ještě nechce zvedat telefony, někomu volat, z komunikace s cizími lidmi mám obavu a pořád ještě jsem si nekoupila žádný krém proti vráskám (i když nad tím začínám přemýšlet, ono to asi bude fakt brzy potřeba :D). Alespoň jsem už uvařila moji první koprovou omáčku (a fakt se povedla!), nájem se mi daří platit pravidelně a dokonce i první podávání daňového přiznání bylo bez problémů, huchůůů.
A co teď? Dalo by se říct, že mám volno. Mám za sebou přijímací pohovor na doktorát, před sebou letní brigádu/stáž na ústavu, kde jsem psala diplomku a kde plánuji pokračovat na doktorát... Ale vlastně můžu říct, že teď mám volno. Volno na všechny ty věci, na které jsem předtím neměla čas - ať už na dopisování, diářování, tvoření, malování, třeba i kaligrafii. A taky na osobní život a setkávání se s přáteli a uklízení a vaření a výletování a čtení! Přiznávám, že můj mozek se s tím ještě stále nějak nedokázal vyrovnat a většinou ráno před zazvoněním budíku mě budí s tím, že musím něco-zatraceně-důležitého-udělat a že jsem na něco zapomněla. :D Ale naštěstí jsou tu ještě pořád takové ty dny, kdy si můžu toho klidu užívat naplno - jako třeba dnešek, kdy jsme měly diářovací randíčko s Elwin (blog, instagram) a Evičkou (instagram). Je super se navzájem podporovat v diářové závislosti a podělit se o samolepky a washi pásky a nadšení, to je to nejlepší, co může člověka potkat. ♥
Doufám, že se máte krásně a že nějak přežíváte aktuální horka. Hlavně hodně pijte a schovávejte se někde v chládku a ve stínu (já tu ve střešním bytě bez klimatizace tiše závidím, ehh). Snad tento článek splní svou překlenovací funkci a já se zase k psaní vrátím.
Tak mě napadá, čte vlastně vůbec ještě někdo blogy? :D
Taky si někdy říkám, jestli ostatní čtou vůbec blogy, protože ten můj je rozhodně o dost méně komentovaný než před rokem, dvěma. A občas mě to trápí, ale zase si říkám, že ty články stejně zpětně čtu hlavně já a že jsou to vzpomínky i pro mě. :)
OdpovědětVymazatGratuluji k zvládnutí školy, věřím, že to bylo hodně náročné a že jsi prostě na nic jiného už pořádně energii neměla. Bojím se, že to budu mít se svými studii podobně. :D A děsí mě to, co si budeme povídat.
A k tomu zasnoubení gratuluji taky. :D :) Teď si užij léto a trochu hoď všechno za hlavu. :)
Když je čas, tak čtu a ráda. :-D Ale frekvence mého psaní je taky dost nízká.
OdpovědětVymazatDiářový sraz, to zní fakt hezky.
Gratuluju k životním posunům!