Srpnové ztráty a nálezy

No jo, já vím. Už je skoro půlka září a ono to vypadá, jako bych tu chtěla rekapitulovat srpen. Možná tak trošku chci, možná se to děje tak samovolně, možná tomu tak bude a možná také ne. 

Ztráty a nálezy. Několikrát jsem se ztratila a zase nalezla. Několikrát jsem marně hledala pevnou půdu pod nohama a ten správný směr, několikrát jsem se topila a nechala se zachraňovat. Nutila se ke skoku z útesu, abych zjistila, že vlastně to byl jenom malý schodek a útes se schovává někde daleko, pokud tam někde vůbec je. Snažím se něco sdělit, ale zároveň nebýt konkrétní, protože během srpna jsem ublížila nejen sobě, ale bohužel také lidem, kteří si to nezaslouží. Myslela jsem si, že jsem našla samu sebe, ale ve výsledku jsem se jenom schovávala za závěs utkaný představami, kým jsem si myslela, že bych měla být. Už zase jsem utíkala, i když se si už kdysi dávno slíbila, že to už nikdy dělat nebudu. Zase jsem doufala, že se všechno vyřeší tak nějak "samo". Že všechno zvládnu sama a že prostě skočím a ono se něco stane a na ničem jiném už nebude záležet. Jenže všechno je propojené, ať chceme nebo ne. Efekt motýlího křídla - obzvlášť ten se mi v posledních týdnech několikrát připomenul. Ztráty možná znamenají zase nálezy, ale bohužel je to i naopak - s některými nálezy je potřeba se smířit i se ztrátami. Nelze mít všechno, bohužel a bohudík.

Návštěva Rešovských vodopádů ještě z konce července.

Ale srpen je srpen a teď už je září. Cítím se lépe. Myslela jsem si sice, že na konci léta budu méně rozbitá než na začátku, a teď místo toho hladina úzkosti a léků spíše vzrostla, ale snažím se z toho vzít to pozitivní. Být díky tomu silnější. Protože i když vše nejde podle plánu a vy se musíte více snažit a dát do toho více energie a úsilí, pořád to neznamená, že je to plýtvání energií a časem. Pořád to neznamená, že to musí skončit neúspěchem. Takže bojuji, posouvám se někam dál a aktuálně to vypadá, že snad konečně i správným směrem. Možná někdy o celé té cestě napíšu samostatný článek, něco více konkrétního a nezaobaleného v motivačních frázích a neurčitých obrazech. Ale jestli tomu tak bude, tak je to otázka budoucnosti, vždyť i teď se mi stalo, že jsem si myslela, že už se blížím k cíli a přitom jsem zase skoro na začátku. Nejdůležitější je v sobě najít i ty sebemenší zbytky síly a pokračovat dál. A nebát se pořádat o pomoc.

A co teď? On je tu podzim, no fakt! Mám za sebou skoro celou knížku o "hygge" a zjistila jsem, že podle toho žiji vlastně celý život. A že Mumínci také. Takže jsem Mumínek a aktuálně velmi moderní. Hehe. Čaje, svíčky, kakao, knížka, zachumlání se v posteli, déšť za oknem, světýlka, pečení sušenek, palačinky k snídani, káva s mléčnou pěnou, skořice, procházky přírodou, ambientní hudba, heboučké deky, velké svetry, pohodlené olečení, obklopování se pastelkami, uměleckým nepořádkem, přáteli a hezkými věcmi. Jsem Mumínek a k dokonalosti mi chybí už jen to jejich bříško a ocásek a špičaté uši! (Doufám, že přirovnávání se k Mumínkům není nějaká nová diagnóza. To bych totiž splňovala úplně všechny podmínky, jejda.)

Další článek už snad bude více pozitivní. Méně ztrátový a více nálezový. A co si budeme povídat, začne mi škola, takže moje hlava nebude mít čas přemýšlet nad hloupostmi. Máte to tak také? 

Asi jsem opravdu moc velký puntičkář a mám problém s plánováním času, jakmile se mi objeví okno, kdy nemusím vůbec nic, tak znervózním a začnou se mi hlavou honit hlouposti. Jakmile má mozek možnost odpočívat, tak se místo toho rozhodne mě postupně zničit. Pokud vám to nic neříká, tak jsem ráda za vás, asi je to tak lepší... a možná i normální a zdravé? Nevím, už si nějak nedokážu představit, že by tomu mohlo být jinak. Tak jako tak, je tu podzim a blíží se škola a já na ni čekám více, než kterýkoliv předchozí rok. Spousta výzev, nových věcí, nadšení a ... a tak. 

Úsměvy a obejmutí!