30 otázek a 30 odpovědí

Pamatujete si na doby, kdy se na blogy ve velkém psaly dotazníky a tagy a tak? Jako, ono to asi není zase tak moc dávno, ale mně to přijde jako celá věčnost. A i když jsem tehdy nebyla jejich zrovna největší fanoušek (i když hrozně ráda vyplňuji všemožné dotazníky, zvláštní), tak jsem se rozhodla si na tu dobu trošku zavzpomínat a jeden takový tag sem sepsat! (A taky je to skvělý způsob prokrastinace, že jo. :D) Nalezla jsem jej u Vlasty a co jsem vypozorovala, tak se zapojila i Iris, tak přikládám odkaz i na její článek. Jo a docela jsem se rozepsala, tak se předem, ehm, omlouvám. :'D

1. Co píšu, kde a proč
Aktuálně diplomku. Většinou zalezlá v diplomantské místnosti a navlečená do mikiny, protože tu strašně fouká klimatizace. Píšu špatně, slýchám to pořád. Terminologii mám načtenou a naučenou, ale chybí mi ta česká, odborná. Na akademický text mám taky moc dlouhé věty a souvětí, text musí být více strohý, méně přídavných jmen, ale hlavně ta terminologie. A proboha, "indikuje" je moc cizí, je třeba použít "naznačuje"! Takže tak. A proč? Kvůli tomu, aby se ze dvou písmenek před jménem staly tři. A protože to chci napsat... i když mi to teď fakt jako nejde.

2. Popiš samu sebe, to dobré i to špatné, hezké i ošklivé
Snažím se na sobě vidět hlavně to dobré - a ty špatné věci případně zaonačit tak, aby ve výsledku tak špatné nebyly. Protože You Do You (no jo, začala jsem zase číst motivační knížky :D). Z těch fakt dobrých chci zmínit, že poměrně dobře zvládám stresové situace - to se mi ukázalo třeba teď v Norsku, když jsme se s mamkou ztratily v Oslu. Dál mám poměrně silné logické a konstruktivní myšlení, takže organizace a řešení problémů, to je moje silná stránka! Občas to ale přeháním, takže dokážu být zatraceně tvrdohlavá a většinou mám problém se spontánními akcemi, protože mě znervózňují. Většinou jsem s lidmi zadobře, nemám ráda konflikty. Špatně snáším negativní lidi, pak utíkám. Obecně ještě stále ve mě vítězí touha utéct, když teda jako není jiná možnost.

3. Jsi ve vztahu?
Nojo, už to bude pět let! A něco přes rok společného bydlení. Strašně rychle to utíká.


Norsko (2018)

Norsko, ach Norsko!
Někdy během zimního zkouškového jsme s mamkou začaly přemýšlet nad tím, kam pojedeme na naši klasickou letní holčičí dovolenou. Přemýšlely jsme nad mořem, vždyť jsme u něj tak dlouho nebyly... No, ale nakonec se to trochu zvrtlo a my skončily na dalekém severu. :D A bylo to neskutečné. Už jen jak si takhle prohlížím fotky, tak pořád ještě nechápu, že jsem tam opravdu byla. Že jsem to všechno opravdu viděla. Že něco takového opravdu existuje a já měla šanci to všechno obdivovat. ♥ Notnou dávku fotek jsem vybrala a rozhodla je sdílet i s vámi. Ty fotky, které se zdají užší než ostatní... tak takové opravdu jsou, focené telefonem, protože digitál tak nějak nezvládal vlhko a občas strašně nečekaně umřela baterka. Ale kromě tohoto jsem ještě fotila na analog a taky psala cestovní deník, to budu sdílet třeba zase někdy příště. ♥
(Jo a komentáře k fotkám? Ehm, asi je moc psát nebudu, tak předem pardon. :D)

Washi pásky


Když jsem narazila na článek od Atheiry o washi páskách, nadchlo mě to a říkala jsem si, že bych se mohla inspirovat a také se svou sbírkou prohrabat. Ehm. Hned na úvod musím poznamenat, že jsem fakt na diářových a papírnických potřebách závislá a mám jich obrovskou zásobu - od tužek, fixek, pásek, lepítek, samolepek, nevím čeho všeho. A nejen, že je vlastním a zabírají mi místo, já je dokonce i hojně využívám, takže prostor ani peníze rozhodně nejsou utracené zbytečně. :D Možná bych později mohla napsat i o tom ostatním, zatím teda alespoň článek o washi páskách.

Ozvěny zkouškového

Člověk by řekl, že když už mám za sebou nevím-kolikáté zkouškové, tak to se mnou přece nemůže nijak zamávat, natožpak to na mě vůbec mít nějaký vliv. Neprožívám tohle období tak bouřlivě jako třeba v prváku na bakalářském, už k tomu mám jistý odstup, zvlášť teď v letním zkouškovém, ale stejně ten přechod se mnou dokáže zamávat. Najednou mi harmonogram dní neřídí přednášky a semináře (protože na některé jsem fakt jako chodila!), ale už zase záleží jen na mně, jak si to rozvrhnu. Miluji plánování, takže by se dalo říct, že mi to i vyhovuje, ale ze začátku není tak jednoduché, jak bych si přála. Zvlášť teď v těch horkách se nemůžu k ničemu donutit a položky to-do-listu odškrtávám na můj vkus až příliš pomalu. A v kuchyni na můj vkus máme až příliš velký nepořádek. A také trávím na můj vkus až příliš moc času spánkem a zíráním do stropu. Ale věřím tomu, že se to poddá, pomalu už tomu přicházím na kloub a začínám se dostávat do rytmu jako tomu bylo předchozí roky. Rozhodla jsem se i proto poskládat nastřádané fotky z posledních týdnů a zveřejnit je v jednom článku. Jednak pro pořádek a jednak také kvůli tomu, že se poslední dobou mám opravdu fajn (i když tomu tak nemusí působit).

 


Lodičkový notýsek #3

A je to tady! Třetí díl sdílení mého lodičkového notýsku ( #1 , #2 ). ♥ Tento díl je trochu speciální, Tímto dílem se totiž loučím s kik-fake-midori koženkovým lodičkovým rozpadajícím se obalem a nahrazuji jej za aliexpress-fake-midori koženkový fialový obal vonící novotou. :D Na novém sice na přebalu není lodička, ale sérii jako lodičkovou nechám, minimálně lodičkový přívěšek tam bude.

Vyplnit tento notýsek mi trvalo nějak nečekaně dlouho. Hned ze začátku mě zklamal papír, zkoušela jsem jiný druh a moc nezvládal vodovky a vlastně ani stabilo popisovače a linery - všechno se propíjelo a hlavně rozpíjelo, takže nakreslit něco jasnou tenkou čarou bylo téměř nemožné. Postupně jsem si na tuhle patálii zvykla, ale rozčilovalo mě to až do konce. Takže jsem fakt ráda, že jsem notýsek dokončila a doufám, že u dalšího budu mít šťastnější ruku při výběru. Protože jako výzvy beru, ale co je moc, to je moc. A já se nerada vztekám, fakt.

Asi už víte, co můžete v tomto článku čekat. Ale kdyby náhodou ne... tak barvičky, koláže, doodles, pokusy o kaligrafii, směsky, vizuální pokusy, art craft, ještě více barviček a lepidla a třpytek. A já tohle prostě ráda! Chronologicky seřazeno, nic necenzurováno, vyfoceno dnes s hyperaktivním psem a sluníčkem za zády. Ponechávám bez komentáře, užívejte. Díky, že jste. ♥

O psychickém zdraví

Dneska bych chtěla psát o něčem, co je i v dnešní době hodně podceňované a přehlížené. Psychické zdraví. Mental health. Něco, co se mě týká a co poslední roky hodně řeším. Už jsem tady na blogu psala o panické úzkostné poruše a dneska, po poměrně dlouhé době, se k tomuto tématu vracím a chtěla bych na daný článek navázat. Rozhodně nejsem nijak excelentně edukovaná a nechci hlásat rozumy s přesvědčením, že změním svět... Ale ráda bych se podělila o další osobní zkušenosti a možná se tak trochu i vypsala.

Everything Everithing + The sun is also a star // Nicola Yoon

Už je to opravdu opravdu OPRAVDU dlouho, co jsem psala knižní "recenzi". Muselo to být ještě na starý blog a určitě více než pět let zpátky. Ale teď jsem se k tomu rozhodla vrátit, tak nějak ve své vlastní formě, samozřejmě. Už to budou asi dva roky, co jsem si začala kupovat knížky hlavně v angličtině - nevím proč, ale nějak se mi na ně daří lépe soustředit a více si je vychutnám (Terry Pratchett je samozřejmě výjimka potvrzující pravidlo, ten do této kategorie rozhodně nespadá). A také když nic jiného, opakuji si tím angličtinu, když už ji ve škole nemám. (A co si budeme povídat, ty přebaly jsou u anglických verzí většinou mnohem hezčí než u těch českých. :D)

Dneska bych chtěla psát o dvou knížkách od Nicoly Yoon. Když jsem procházela nabídku Martinusu a hledala knížku, kterou by mi strejda mohl dát k Vánocům, tak jsem se rozhodovala mezi těmito dvěma... a nakonec si koupila obě a od strejdy dostala něco jiného. :D Přečetla jsem je v průběhu přelomu roku 2017 a 2018 (jsem na čtení hrozně pomalá, nemám vůbec čas a strašně mě to mrzí), takže je mám v živé paměti (ale to je budu mít asi ještě hodně dlouho) a ráda bych se s vámi o pocity z nich podělila.