29. května 2018

Ozvěny zkouškového

Člověk by řekl, že když už mám za sebou nevím-kolikáté zkouškové, tak to se mnou přece nemůže nijak zamávat, natožpak to na mě vůbec mít nějaký vliv. Neprožívám tohle období tak bouřlivě jako třeba v prváku na bakalářském, už k tomu mám jistý odstup, zvlášť teď v letním zkouškovém, ale stejně ten přechod se mnou dokáže zamávat. Najednou mi harmonogram dní neřídí přednášky a semináře (protože na některé jsem fakt jako chodila!), ale už zase záleží jen na mně, jak si to rozvrhnu. Miluji plánování, takže by se dalo říct, že mi to i vyhovuje, ale ze začátku není tak jednoduché, jak bych si přála. Zvlášť teď v těch horkách se nemůžu k ničemu donutit a položky to-do-listu odškrtávám na můj vkus až příliš pomalu. A v kuchyni na můj vkus máme až příliš velký nepořádek. A také trávím na můj vkus až příliš moc času spánkem a zíráním do stropu. Ale věřím tomu, že se to poddá, pomalu už tomu přicházím na kloub a začínám se dostávat do rytmu jako tomu bylo předchozí roky. Rozhodla jsem se i proto poskládat nastřádané fotky z posledních týdnů a zveřejnit je v jednom článku. Jednak pro pořádek a jednak také kvůli tomu, že se poslední dobou mám opravdu fajn (i když tomu tak nemusí působit).

 


6. května 2018

Lodičkový notýsek #3

A je to tady! Třetí díl sdílení mého lodičkového notýsku ( #1 , #2 ). ♥ Tento díl je trochu speciální, Tímto dílem se totiž loučím s kik-fake-midori koženkovým lodičkovým rozpadajícím se obalem a nahrazuji jej za aliexpress-fake-midori koženkový fialový obal vonící novotou. :D Na novém sice na přebalu není lodička, ale sérii jako lodičkovou nechám, minimálně lodičkový přívěšek tam bude.

Vyplnit tento notýsek mi trvalo nějak nečekaně dlouho. Hned ze začátku mě zklamal papír, zkoušela jsem jiný druh a moc nezvládal vodovky a vlastně ani stabilo popisovače a linery - všechno se propíjelo a hlavně rozpíjelo, takže nakreslit něco jasnou tenkou čarou bylo téměř nemožné. Postupně jsem si na tuhle patálii zvykla, ale rozčilovalo mě to až do konce. Takže jsem fakt ráda, že jsem notýsek dokončila a doufám, že u dalšího budu mít šťastnější ruku při výběru. Protože jako výzvy beru, ale co je moc, to je moc. A já se nerada vztekám, fakt.

Asi už víte, co můžete v tomto článku čekat. Ale kdyby náhodou ne... tak barvičky, koláže, doodles, pokusy o kaligrafii, směsky, vizuální pokusy, art craft, ještě více barviček a lepidla a třpytek. A já tohle prostě ráda! Chronologicky seřazeno, nic necenzurováno, vyfoceno dnes s hyperaktivním psem a sluníčkem za zády. Ponechávám bez komentáře, užívejte. Díky, že jste. ♥

7. dubna 2018

O psychickém zdraví

Dneska bych chtěla psát o něčem, co je i v dnešní době hodně podceňované a přehlížené. Psychické zdraví. Mental health. Něco, co se mě týká a co poslední roky hodně řeším. Už jsem tady na blogu psala o panické úzkostné poruše a dneska, po poměrně dlouhé době, se k tomuto tématu vracím a chtěla bych na daný článek navázat. Rozhodně nejsem nijak excelentně edukovaná a nechci hlásat rozumy s přesvědčením, že změním svět... Ale ráda bych se podělila o další osobní zkušenosti a možná se tak trochu i vypsala.

21. března 2018

Everything Everithing + The sun is also a star // Nicola Yoon

Už je to opravdu opravdu OPRAVDU dlouho, co jsem psala knižní "recenzi". Muselo to být ještě na starý blog a určitě více než pět let zpátky. Ale teď jsem se k tomu rozhodla vrátit, tak nějak ve své vlastní formě, samozřejmě. Už to budou asi dva roky, co jsem si začala kupovat knížky hlavně v angličtině - nevím proč, ale nějak se mi na ně daří lépe soustředit a více si je vychutnám (Terry Pratchett je samozřejmě výjimka potvrzující pravidlo, ten do této kategorie rozhodně nespadá). A také když nic jiného, opakuji si tím angličtinu, když už ji ve škole nemám. (A co si budeme povídat, ty přebaly jsou u anglických verzí většinou mnohem hezčí než u těch českých. :D)

Dneska bych chtěla psát o dvou knížkách od Nicoly Yoon. Když jsem procházela nabídku Martinusu a hledala knížku, kterou by mi strejda mohl dát k Vánocům, tak jsem se rozhodovala mezi těmito dvěma... a nakonec si koupila obě a od strejdy dostala něco jiného. :D Přečetla jsem je v průběhu přelomu roku 2017 a 2018 (jsem na čtení hrozně pomalá, nemám vůbec čas a strašně mě to mrzí), takže je mám v živé paměti (ale to je budu mít asi ještě hodně dlouho) a ráda bych se s vámi o pocity z nich podělila.

1. března 2018

Mé diáře na rok 2018

Slíbila jsem (jak sobě, tak i vám), že sepíšu článek o mých diářích na rok 2018, případně o mojí organizaci, o tom, jak plánuji a jak se diáři bavím, k čemu je používám a prostě o tady těch všech ňuňavostech, které moc ráda čtu i někde jinde. ♥ Původně jsem chtěla článek psát už na konci ledna, jako po měsíci zabydlování v novém papírovém prostředí, ale nakonec jsem to nechala až na teď. Takže více poznatků, více zkušeností, více radosti!

9. února 2018

O prospaném lednu a únorových nadějích

Zimní zasněžený výhled z našeho olomouckého bytečku. ♥

Konečně jsem zase otevřela editor, našla fotky a sesumírovala si, o čem bych chtěla psát. Je pravda, že jsem se dlouho neozvala, tak trošku jsem se neozývala ani sama sobě. Celý leden jsem vlastně strávila v polospánku, polobdění. Zní to hrozně zvláštně, když to takhle napíšu. Nějak se smíchalo do sebe zamračené počasí, doznívající (a začínající) nemoc, léky působící obzvlášť zvláštně, divně poskládané zkoušky a tak všechno dohromady... A dopadlo to tak, že jsem většinu času opravdu spala. A když jsem nespala, tak jsem byla tak unavená a bez koncentrace, že jsem mohla leda tak koukat do zdi, sledovat videa nebo se snažit alespoň trošku udržet pozornost u knížky. A když jsem se pustila do učení, tak mě to vyčerpávalo stále více a více a více... Je to hrozně zvláštní, připadala jsem si, jako bych měla kolem hlavy omotanou deku - a vlastně se s ní už smířila, neměla sílu se z ní dostat a tak jen doufala, až samotná odpadne. Tak takový byl můj leden.

Ale teď už uplynulo i pár dní z února! A myslím si, že už se to začíná navracet do těch správných kolejí... Můžete to posoudit na konci článku.



3. ledna 2018

Střípky z deníku a diáře (2017)

A je to tady. Přišel rok 2018 a já se nadšeně vrhám k novému deníku a diáři (možná jim také věnuji článek, tentokrát jsem s výběrem a plánováním obzvlášť spokojená! A navíc se ke mně dostaly úžasné zajímavosti, u kterých si myslím, že rozhodně stojí za sdílení. ♥). Ale loučení se s těmi "starými" je pro mě vždycky emotivní, já a vyrovnávání se se změnami, jojo. A hlavně pro mě byl právě dopsaný deník zvlášť speciální - vyplnila jsem ho totiž přesně během jednoho kalendářního roku, což se mi už dlouho nestalo (v porovnání se Sovičkou je to úplně směšně málo :D) - a díky tomu je v těm vidět průřez celým rokem 2017, který byl rozhodně plný změn a kotrmelců a velkých výzev. Co se týče diáře, tak to byl můj první Moleskine a navíc 18 měsíční a nejvíce na něm byla poznat moje nově objevená závislost na washi páskách a samolepkách. Samozřejmě, je nový rok, možnost začít s "čistým štítem" a věřím, že si nové notýsky zase hezky zútulním a opět si k nim vytvořím citovou vazbu, stejnou nebo klidně i silnější než k těm původním... Ale ráda bych to všechno stejně nějak uzavřela a také se o moje oblíbené střípky ráda podělila tady na blogu. Takže barvičky, citáty, koláže, vstupenky a samolepky. ♥

Haha, je hodně vidět, jak mi letos "rok v pixelech" vydrželo. :'D