Scrapbookové fotoalbum - Norsko 2018

Už dávno není léto a už hodně uplynulo vody od prázdninového výletování do Norska. Venku už nesvítí sluníčko a já rozhodně nemám výhled na hory a ovečky a tu zvláštní zeleno-modrou vodu. A také i proto přichází ta správná chvíle na sdílení posledního článku o letošním Norsku, na závěr to je scrapbookové album s fotkami z analogu. Vezla jsem s sebou stařičkou minoltu s cílem vyfotit co nejvíce fotek lesů a hor a zachytit to kouzlo a atmosféru. A jak albem teď listuji, tak si myslím, že se mi to povedlo, když zavřu oči, tak zase jsem tam a zase mě nehoní žádné deadliny a zase můžu dýchat ten čerstvý vzduch. ♥ 

Navíc mě hrozně baví stříhat a lepit a kolážování je moje, takže jsem nechtěla fotky dát do klasického fotoalba, ale vytvořit něco vzpomínkového, tak trochu šíleného, co si budeme povídat, přesně v mém stylu. :'D Jako základ jsem využila sadu z Tigeru (Protože kraftový papír?! To je moje aktuální závislost!), plus využila hromadu ozdob a lepivých růžků, kterých mám plné šanony a krabice. (A speciálně kvůli mamce jsem objednávala české nálepky a nápisy, ocení je mnohem více než ty anglické a já jí hlavně chtěla udělat radost. ♥) Možná zase někdy, když se mi zasteskne, tak přidám na stránky ještě třpytky a sušené kytičky, ale prozatím jsem spokojená ráda se o moji radost podělím. (A na závěr jeden chlupatý bonus, muhahaha!)

Dýňová příchuť, oranžové listy a paprsky slunce


Začínám psát po delší době povídavý podzimní článek a jako úvodní fotky dám západy slunce z léta? A hned jako další fotku slunečnici? Nojo, moc mi to nesedí, přiznávám. Ale já už dlouho nic takhle nepovídala (naposledy na konci května!!!) a nahromadila se mi spousta fotek, o které jsem se chtěla podělit a tady na blogu je mít. Takže trocha povídání a HODNĚ fotek. Fotek, které mám moc ráda, ať už z nich cítím léto nebo podzim. Ale dobře, teď už raději ten podzim, jo? Dýňové všechno, žluté oblečení, zapálené svíčky, ranní mlha a opadávající listí, no nádhera! ♥

Cestovní deník - Norsko 2018


Slíbila jsem sama sobě i vám, že až se mi konečně podaří dokončit cestovní deník z Norska, tak se o něj podělím. Většinu stránek jsem sice měla hotové už z cest, dokonce i nálepky a koláže jsem většinou vytvářela v autobusu nebo později na trajektu... Ale nějak jsem se zasekla na shrnutí. Jako bych si pořád nechtěla připustit, že tohle výletování je už opravdu za námi a uzavřené. Tak jsem se alespoň skrze listování nedokončeným cestovním deníkem na cestu vracela. Ale teď už je opravdu hotovo a já můžu moje dílko vypustit do světa. ♥

30 otázek a 30 odpovědí

Pamatujete si na doby, kdy se na blogy ve velkém psaly dotazníky a tagy a tak? Jako, ono to asi není zase tak moc dávno, ale mně to přijde jako celá věčnost. A i když jsem tehdy nebyla jejich zrovna největší fanoušek (i když hrozně ráda vyplňuji všemožné dotazníky, zvláštní), tak jsem se rozhodla si na tu dobu trošku zavzpomínat a jeden takový tag sem sepsat! (A taky je to skvělý způsob prokrastinace, že jo. :D) Nalezla jsem jej u Vlasty a co jsem vypozorovala, tak se zapojila i Iris, tak přikládám odkaz i na její článek. Jo a docela jsem se rozepsala, tak se předem, ehm, omlouvám. :'D

1. Co píšu, kde a proč
Aktuálně diplomku. Většinou zalezlá v diplomantské místnosti a navlečená do mikiny, protože tu strašně fouká klimatizace. Píšu špatně, slýchám to pořád. Terminologii mám načtenou a naučenou, ale chybí mi ta česká, odborná. Na akademický text mám taky moc dlouhé věty a souvětí, text musí být více strohý, méně přídavných jmen, ale hlavně ta terminologie. A proboha, "indikuje" je moc cizí, je třeba použít "naznačuje"! Takže tak. A proč? Kvůli tomu, aby se ze dvou písmenek před jménem staly tři. A protože to chci napsat... i když mi to teď fakt jako nejde.

2. Popiš samu sebe, to dobré i to špatné, hezké i ošklivé
Snažím se na sobě vidět hlavně to dobré - a ty špatné věci případně zaonačit tak, aby ve výsledku tak špatné nebyly. Protože You Do You (no jo, začala jsem zase číst motivační knížky :D). Z těch fakt dobrých chci zmínit, že poměrně dobře zvládám stresové situace - to se mi ukázalo třeba teď v Norsku, když jsme se s mamkou ztratily v Oslu. Dál mám poměrně silné logické a konstruktivní myšlení, takže organizace a řešení problémů, to je moje silná stránka! Občas to ale přeháním, takže dokážu být zatraceně tvrdohlavá a většinou mám problém se spontánními akcemi, protože mě znervózňují. Většinou jsem s lidmi zadobře, nemám ráda konflikty. Špatně snáším negativní lidi, pak utíkám. Obecně ještě stále ve mě vítězí touha utéct, když teda jako není jiná možnost.

3. Jsi ve vztahu?
Nojo, už to bude pět let! A něco přes rok společného bydlení. Strašně rychle to utíká.


Norsko (2018)

Norsko, ach Norsko!
Někdy během zimního zkouškového jsme s mamkou začaly přemýšlet nad tím, kam pojedeme na naši klasickou letní holčičí dovolenou. Přemýšlely jsme nad mořem, vždyť jsme u něj tak dlouho nebyly... No, ale nakonec se to trochu zvrtlo a my skončily na dalekém severu. :D A bylo to neskutečné. Už jen jak si takhle prohlížím fotky, tak pořád ještě nechápu, že jsem tam opravdu byla. Že jsem to všechno opravdu viděla. Že něco takového opravdu existuje a já měla šanci to všechno obdivovat. ♥ Notnou dávku fotek jsem vybrala a rozhodla je sdílet i s vámi. Ty fotky, které se zdají užší než ostatní... tak takové opravdu jsou, focené telefonem, protože digitál tak nějak nezvládal vlhko a občas strašně nečekaně umřela baterka. Ale kromě tohoto jsem ještě fotila na analog a taky psala cestovní deník, to budu sdílet třeba zase někdy příště. ♥
(Jo a komentáře k fotkám? Ehm, asi je moc psát nebudu, tak předem pardon. :D)

Washi pásky


Když jsem narazila na článek od Atheiry o washi páskách, nadchlo mě to a říkala jsem si, že bych se mohla inspirovat a také se svou sbírkou prohrabat. Ehm. Hned na úvod musím poznamenat, že jsem fakt na diářových a papírnických potřebách závislá a mám jich obrovskou zásobu - od tužek, fixek, pásek, lepítek, samolepek, nevím čeho všeho. A nejen, že je vlastním a zabírají mi místo, já je dokonce i hojně využívám, takže prostor ani peníze rozhodně nejsou utracené zbytečně. :D Možná bych později mohla napsat i o tom ostatním, zatím teda alespoň článek o washi páskách.

Ozvěny zkouškového

Člověk by řekl, že když už mám za sebou nevím-kolikáté zkouškové, tak to se mnou přece nemůže nijak zamávat, natožpak to na mě vůbec mít nějaký vliv. Neprožívám tohle období tak bouřlivě jako třeba v prváku na bakalářském, už k tomu mám jistý odstup, zvlášť teď v letním zkouškovém, ale stejně ten přechod se mnou dokáže zamávat. Najednou mi harmonogram dní neřídí přednášky a semináře (protože na některé jsem fakt jako chodila!), ale už zase záleží jen na mně, jak si to rozvrhnu. Miluji plánování, takže by se dalo říct, že mi to i vyhovuje, ale ze začátku není tak jednoduché, jak bych si přála. Zvlášť teď v těch horkách se nemůžu k ničemu donutit a položky to-do-listu odškrtávám na můj vkus až příliš pomalu. A v kuchyni na můj vkus máme až příliš velký nepořádek. A také trávím na můj vkus až příliš moc času spánkem a zíráním do stropu. Ale věřím tomu, že se to poddá, pomalu už tomu přicházím na kloub a začínám se dostávat do rytmu jako tomu bylo předchozí roky. Rozhodla jsem se i proto poskládat nastřádané fotky z posledních týdnů a zveřejnit je v jednom článku. Jednak pro pořádek a jednak také kvůli tomu, že se poslední dobou mám opravdu fajn (i když tomu tak nemusí působit).