10. července 2015

S diářem v ruce

Diář se už před několika lety stal mou nedílnou součástí a věcí, kterou s sebou tahám kamkoliv jdu. Zvláště v poslední době se moje závislost na něm ještě více prohlubuje, bez něj bych snad někde zapomněla i vlastní hlavu. Ovšem setkávám se také s lidmi, kteří diář nepoužívají a vůbec jej ke svému životu nepotřebují - ti si rozhodně zaslouží můj obdiv, že takhle dokáží fungovat a neupadnout do zmatku a chaosu. A pak jsou tu také tací, kteří by si diář vést chtěli, ale nějak se jim to stále nedaří a tak zůstávají u papírků hozených v peněžence nebo nějaké aplikaci na telefonu. Ale já se zastávám hezky papíru, propisky a něčeho hmotného, takže bych chtěla celé té diářové záležitosti věnovat i tento článek.


• Jak si vytvořit k diáři citový vztah?
Samozřejmě, že citový vztah je třeba! Jinak by to byl jen hloupý sešit, kam si občas napíši nějaké poznámky. Diář je pro mě parťák do boje i proplouvání světem, náhradní hlava, upomínkovač i radostný úsměv schovaný do stránek. A právě proto vždycky před přelomem kalendářního roku znejistím a začínám být nervózní. Protože - jak se mám rozloučit se stávajícím diářem? A jak mám proboha zase najít nějaký perfektní, který by ho nahradil??? A tak se většinou začínám poohlížet po nějakém novém už na podzim. Není nic horšího, než nádherný snový přebal... a po otevření zjistit, že stojí úplně nahovno. Ale to záleží na vkusu každého. Já vyzkoušela víc variant - od diáře s citáty od Paula Coelha, přes nadační DebRA až jsem se zasekla u těch z tiskárny Graspo. Ale na další rok už pokukuji po Moleskine, protože ten pro mě vždycky znamenal kvalitu a osobnost už v základu. No... uvidíme. Tak jako tak jej nikdy nenechávám holý, ale polepuji, vylepšuji, přidávám to-do-listy a další vychytávky, aby to byl opravdu MŮJ diář a ne nějaký obyčejný.


 • Co všechno si do něj psát?
To, co nechcete zapomenout, nečekaně, hahaha. :D Pro mě to byly ze začátku hlavně úkoly a písemky ve škole, později se k tomu přidaly i plány na umělčení nebo celkově na rozvrhnutí volného času a víkendů. Aktuálně tam pak jsou zkoušky, návštěvy lékařů, nekonečně opakující se nákupní seznamy, směny na brigádě, plány na cesty domů a samozřejmě seznamy toho, co si mám odvézt/přivézt. Dotáhla jsem to už do takového extrému, že si píši například i to, že potřebuji vybrat peníze, zajít na poštu nebo zavolat na rehabilitace (další úrovní budou i časy jít na záchod, kdy si vzít prášky a tak. :D). Další věcí, co mě moc baví, je zaznamenávání citátů nebo názvů písniček, které mě zaujaly a nechci o ně přijít, tak je prostě napíši do diáře jako poznámku. Slouží mi také jako čmárací notýsek během přednášek, takže je plný různých malůvek a hvězdiček a vykřičníků a opakujících se slov a tak. Každý týden si snažím nějak zpestřit a zbarvit, aby mi nebylo smutno při pohledu na prázdné stránky, protože občas mám ve zvyku listovat dozadu a prohlížet si, co mě jaký týden zaujalo...
Dalším zajímavým nápadem, co jsem od někoho zaslechla, je ke každému dni si vždycky napsat, co hezkého se událo, něco, co si chcete napořád připomínat - takže použít diář vlastně trošku jako deník nebo místo na uskladnění myšlenek a vzpomínek. I tohle je možnost, jak mu vdechnout duši a přenést svou osobnost na papír.
Já mám na konci diáře ještě vypsaná všechna důležitá čísla a adresy, takže kdyby mi klekl telefon nebo bych chtěla někomu poslat z dovolené pohled, tak není problém, protože všechno mám hezky u sebe.


• Nějaké drobnosti, které pomůžou vše zorganizovat?
Jsem maniak do papírnictví, když se někde stavím, tak pokaždé tam strávím dlouhou dobu a nikdy neodcházím s prázdnou. Takže vždycky mám zásobu lepítek, nálepek, lepících poznámkových bločků, sponek na papír, barevných izolep a dalších hloupostí. A ty hojně využívám. Každá zkouška = jiné lepítko, takže třeba na obávanou Obecnou chemii bylo to se žralokem, abych si připomínala, jak moc zákeřné to je. Mám jít s milým do divadla? Tak to chce čuníka se srdíčkem, jako vlastní sentimentální vzpomínku. Vím, že mě čeká něco ošklivého? Tak je třeba tam plácnout velkou barevnou nálepku, která mě alespoň trošku povzbudí. Nevleze se mi nákupní seznam na řádky? Tak si tam přilepím další místo. A takových dalších drobností a využití je spousta, stačí jen trošku hledat a pak využívat.


• A není to prostě jen další zbytečnost?
Kdyby byla, tak by tento článek byl navíc. Ale já si myslím, že je dobré se s diářem naučit pracovat. Když už ne s tím papírovím, tak alespoň s elektronickým. I já jsem jednu dobu koketovala s Evernote, ale nějak jsme si navzájem nesedli a tak jsem se vrátila ke staré osvědčené klasice. Nechci předpovídat něco ošklivého, ale teď si možná myslíte, že si všechno zapamatujete a nic jako diář nepotřebujete, ale časem možná začne povinností přibývat a proto je vždycky lepší se nějak pojistit, kdyby paměť selhala. A když už budete takhle zvyklí si všechno organizovat, tak to pak půjde mnohem snadněji.


Takže, diářování třikrát hurá! A ať se plní jen těmi hezkými věcmi.
Slunce v duši,

Žádné komentáře:

Okomentovat