19. srpna 2015

Okouzlení Tatrami (2015)

Hory. Příroda. To je asi pro mě to pravé místo, kde se cítím opravdu svobodná, volná. Vítr ve vlasech, nad hlavou slunce a modrá obloha, všude kameny nejrůznějších tvarů, velikostí i barev, kvetoucí vřes, popadané kmeny obrůstající mechem, horské louky plné barevného kvítí, všudepřítomné stromy, které vás ohromí svou výškou. A ten výhled! Každá možnost překonat nějakou překážku, dostat se někam výš, udělat něco velkolepého, posunout limity, uvidět zase někam dál! S každým překonaným metrem převýšení jako bych překonávala i něco daleko většího, hlubšího.

Letošní dovolená s mamkou v Tatrách to všechno splňovala, s nádherným počasím jako sladkým bonusem. Po každém výšlapu jsem unaveně padla do postele, ale usínala jsem se šťastným úsměvem na tváři. Za těch pár dní, co jsme si odskočily na Slovensko, jsme stihly projít část Beilanských Tater, včetně návstěvy Beilanské jeskyně (z téměř 40°C na hodinu a něco do 5°C, to bylo docela brrrrr.), celý Ždiar, Monkovu dolinu a díky tomu, že jsme byly ubytované na dobře umístěném místě, tak jsme snídaly a večeřely s pohledem na Havrana a Ždiarskou vidlu - a to se prostě nikdy nemůže omrzet! Jeden den jsme si také udělaly výlet do Tatranské Lomnice, lanovkou vyjely na Lomnické sedlo, těsně pod Lomnický štít, druhou nejvyšší horu Vysokých Tater. Já se pak dostala ještě o trochu výš, abych měla pořádný rozhled a... uh, několik dlouhých minut jsem se tam v euforii zasekla, v očích slzy a rozhlížela se kolem. Tohle je sice asi jen zlomek emocí, co na horolezce přijde, když zdolá osmitisícovku, ale stejně. Najednou vás přemůže pocit, že jste táákhle maličcí, ale zároveň také nekoneční. V souladu s přírodou. Ach. Poslední den to pak byla neplánovaná zajížďka elektrickým vláčkem na Štrbské pleso. Po celý pobyt jsme se s mamkou ubezpečovaly, že příští rok je jasné, kam pojedeme. Znovu do Tater. A tentokrát bez lanovek a lenošení na stráni, tentokrát s horskou výbavou a celodenními výšlapy. Je tam toho tolik, co člověk může vidět. A tak neskutečně to našim sousedům závidím! Chtěla bych vám trošku přiblížit tu atmosféru, takže po rozkliknutí naleznete pod perexem alespoň pár fotek z té spousty, které jsem nafotila. Ale nejlepší by bylo si sbalit batůžek a vydat se tam sami...




















Žádné komentáře:

Okomentovat