O radostech, plánech a zážitcích

Už dlouho jsem sem nepsala žádný typicky deníčkový článek a uvědomila jsem si, že mi to vlastně chybí. Že povídání o sobě a o tom, co prožívám, už k tomuto blogu neodmyslitelně patří a mám ráda, když si můžu sednout k počítači a pro jednou psát bez ladu a skladu, bez plánů a témat, prostě jen tak. A také se mi nahromadilo ve složce "kecací na blog" spousta fotek, o které bych se s Vámi chtěla podělit. Protože mám ráda svůj život, mám ráda, co se v něm děje, a ráda se také ke všem těm vzpomínkám a zážitkům vracím, i tohle patří mezi mé malé radosti.

(Všechny obrázky lze rozkliknutím zvětšit.)

V diáři si hromadím seznam věcí, ze kterých mám radost. Takové ty moje malé radosti, které člověku rozzáří oči i den. Ostatně, před pár lety jsem jim věnovala celý článek. Chtěla bych i proto jimi začít. (Dobře, přiznávám, ještě tak dobře na tom se svými předsevzetími nejsem, plánování se mi vecpe všude, takže nakonec i do tohoto článku. :D)

• První zapálení nové svíčky
• Koupený lístek na koncert oblíbené kapely
• První ochutnání nového čaje
• Rozkvetlý kaktus (nebo rovnou dva zároveň!)
• Procházká deštivou Olomoucí pod zářivě žlutým deštníkem

• Sbírání kamínků v řece

• Vůně rozkvetlého šeříku, která mi připomíná dětství

• Noční Olomouc. Olomouc. Prostě Olomouc. ♥

• Nová kytičková košile

• Horká koupel s voňavou bombou do koupele

• Nespálený popcorn (což je kromě malé radosti i velké vítězství)

• Nakupování ve slevách (a zjištění, že s Bels se naprosto ÚŽASNĚ nakupuje!)

• Probuzení se vedle milého

• Snídání v posteli s knížkou

• Vylovení dopisu ze schránky (a né jen tak ledajakého, plného krásných slov a čajů!)

• Podařený vařící experiment (který neskončil v koši)

• Perfektně uklizený byt (a zabydlování se v novém pokoji)

Je toho spousta a také mnohem víc. Chodím do práce, daří se mi zvládat školu a zároveň mám i nějaký sociální život plný úsměvů aniž bych se z toho hroutila. Dobře, možná si toho na svá bedra stále nakládám trochu moc, ale daří se mi to regulovat, alespoň většinou. Občas se najdou večery, kdy se chci jen zachumlat pod peřinu a předstírat, že neexistuji, ale naštěstí jich není moc. Naštěstí stále ve velkém převládají ty usměvavé večery, kdy usínám s pocitem, že je všechno úžasné.

Sbírání borůvek se spolubydlící a milým v nedalekém lese a následně o několik týdnů později útok na stejné místo a ostružiny s milou spolužačkou. Focení, kdy jsem se ze začátku cítila zatraceně nesměle, ale nakonec jsem si to vlastně i užívala. Toulání se po přírodě a nových místek - kdykoliv to jen bylo možné. Návštěvy tady za mnou v Olomouci a zároveň moje cestování za blízkými. Hraní si s morčetem a myšákem a spousta ňufavostí s nimi spojenými. Výletováním s milým do Prahy, koncert Cage The Elephant, šlapadla a nalezení té nejlepší restaurace s tou nejlepší pizzou na světě. Povýšení v práci a dokončení experimentální části bakalářky (ovšem to nejtěžší, sepisování, mám stále ještě před sebou). Spousta kreslení, lepení, třpytkování, vystřihování a tvoření (více na mém tumblr).

A protože já jsem pořád já, tak jsem si dala se začátkem nového akademického roku pár dejme-tomu-předsevzetí. Prostě pár plánů, které bych chtěla do konce zimního semestru splnit:

• Bakalářka (vzhledem k tomu, že ji chci někdy kolem Vánoc obhajovat...)

• Dokončit Tohle Není Kniha (brzy snad vyjde článek se třetí čtvrtinou)

• Minimalizovat věci (při stěhování jsem zjistila, že všeho mám OPRAVDU hodně)

• Co nejlepší hudební playst (do telefonu a na počítač, už nějaký takový potřebuji)

• Programovat v Pythonu (něco už zvládám, ale je toho ještě tolik, co chci umět!)

• Naučit se francouzsky (nebo se alespoň dostat zpět na úroveň z gymplu)

A to nejlepší na závěr, podzim je opět tady! Po pokoji mám rozvěšená světýlka, pálím svíčku, popíjím kokosovou kávu a úžívám si atmosféry všeho kolem. Těch mrazivých rán a nadšení, když vysvitne alespoň ještě na chvíli sluníčko. Sezení u stolu (ano, po dvou letech mám psací stůl!) a pozorování deště za oknem. Pomalu se zbarvující olomoucké parky. Burčák! A také všechna ta sezónní podzimní jídla, která prostě v tomto období chutnají tak nějak lépe než kdykoliv jinde. A měděná barva na vlasy, abych i já ladila s tou nádherou kolem. Tralala!

Mějte se krásně, nezapomínejte na své přátele a také hlavně na sebe. Není sobecké si vyhradit hodinu/večer/den/víkend jen pro sebe. Naopak, něco takového v poslední době potřebuji jako sůl.