29. května 2018

Ozvěny zkouškového

Člověk by řekl, že když už mám za sebou nevím-kolikáté zkouškové, tak to se mnou přece nemůže nijak zamávat, natožpak to na mě vůbec mít nějaký vliv. Neprožívám tohle období tak bouřlivě jako třeba v prváku na bakalářském, už k tomu mám jistý odstup, zvlášť teď v letním zkouškovém, ale stejně ten přechod se mnou dokáže zamávat. Najednou mi harmonogram dní neřídí přednášky a semináře (protože na některé jsem fakt jako chodila!), ale už zase záleží jen na mně, jak si to rozvrhnu. Miluji plánování, takže by se dalo říct, že mi to i vyhovuje, ale ze začátku není tak jednoduché, jak bych si přála. Zvlášť teď v těch horkách se nemůžu k ničemu donutit a položky to-do-listu odškrtávám na můj vkus až příliš pomalu. A v kuchyni na můj vkus máme až příliš velký nepořádek. A také trávím na můj vkus až příliš moc času spánkem a zíráním do stropu. Ale věřím tomu, že se to poddá, pomalu už tomu přicházím na kloub a začínám se dostávat do rytmu jako tomu bylo předchozí roky. Rozhodla jsem se i proto poskládat nastřádané fotky z posledních týdnů a zveřejnit je v jednom článku. Jednak pro pořádek a jednak také kvůli tomu, že se poslední dobou mám opravdu fajn (i když tomu tak nemusí působit).

 






Také máte pocit, že jaro uteklo TAK STRAŠNĚ rychle? Zdá se mi, že letos snad ani pořádné nebylo. Pršelo, pršelo, zima. Najednou dva dny kvetly stromy. A pak už tu jsou najednou tahle horka a jahody zrající třešně. Vzhledem k tomu, že jaro patří mezi mé nejoblíbenější roční období, tak mě to docela mrzí. Každý rok se těším na to, jak se příroda bude pomalu probouzet po zimě - a s ní i já. Ale ejhle, to poslední dobou moc nejde, jarní sáčka a kabátky smutně zůstávají na věšáku a já vstřebávám teplotní šoky. Byla jsem hrozně ráda za jedno jarní odpoledne/podvečer, kdy jsme se s mamkou šly na vesnici projít a zrovna kvetly jabloně a třešně a bylo to nádherné. Brala jsem si s sebou pěkně tlustou knížku a mezi stránky vkládala květinky, které jsme po cestě potkaly. Nechala jsem je pořádně vysušit a vylisovat a pak z nich vytvořila první prototyp samolepek (to je tak, když je zkouškové a vám se doma válí hromada samolepkového papíru :D). Zatím se jimi chlubit nebudu, zas tak s nimi spokojená nebudu. Ale minimálně to sem přikládám jako dobrý tip na jarní rozkvetlé dny... které už skoro nejsou. Grr!





Ano, opravdu to je to, jak to vypadá. Hromada oblečení, která mě čekala na vyžehlení. :D Ale zkuste v tomto horku cokoliv dělat, natožpak žehlit. (Dobře, v tuhle chvíli už tu ta hromada není, překonala jsem se, ou jé!) Alespoň k něčemu jsem to hluché období využila - konečně jsem se dostala k jarnímu přerovnání a minimalizování šatníku. Překonala jsem se, všechno, co mi nesedí nebo jsem na sobě neměla déle jak rok, šlo pryč. Respektive do kufru a pak k sestřence na vyzkoušení. Spousta věcí se jí líbila a nechala si je, z čehož jsem měla velkou radost. Spoustu oblečení jsem si totiž dlouho nechávala "na někdy", primárně proto, že mi bylo líto to jen tak vyhodit. Ale když vím, že se pro to najde nové využití a že to nebude zbytečné zatížení planety, tak už nemám takový problém to protřídit. Šatník je teď mnohem prázdnější a díky tomu i moje hlava. (Jen ještě musím sama sebe přesvědčit, že ta prázdná místa nejsou určena k tomu, abych je zase zaplnila, s tímhle mám ještě problém. :D)

Opravdu už to bude rok, co s milým na tomto bytě bydlíme? Neuvěřitelné, jak to všechno strašně letí. Troufám si tvrdit, že se nám za tu dobu z bytečku podařilo vytvořit opravdový domov. Stále je co vylepšovat a zdokonalovat, ale už v tuto chvíli můžu říct, že jsem tu opravdu spokojená. Někdy bych chtěla o tom našem soukromém miniprostoru napsat článek, tak třeba k tomu někdy dojde. Byl by o to zájem? ♥







Výletování nezanedbávám. Tuhle jsme byli s milým a s jeho rodiči na Pernštejně. Mám ráda zámky i hrady, toulání se po historických památkách mám sice až na druhém místě po těch přírodních, ale vždycky jsem ráda, když můžu navštívit nějaké nové místo - což Pernštejn byl. Výhledy a lesy kolem a chládek a úzké chodby a schodiště a obrazy a barevná okna. Bylo tam moc hezky, pokud budete mít někdy cestu k Brnu, tak se tam určitě stavte.

Kromě uklízení a vyřazování jsem se také znovu dostala k tvoření obecně. Nejen kytičkové samolepky, vytáhla jsem také po strašně dlouhé době akvarelové barvičky a dokonce i jehlu a nit. Myslím si na hodně tvůrčích projektů a doufám, že se k nim brzy dostanu - a třeba je potom budu i sdílet tady na blogu. Třeba na nějakou pořádnou tvořivou knížku jsem nesáhla od loňského léta! A kdy jsem tvořila něco z korálků, to si snad ani nevzpomenu. Uvidíme, věřím tomu, že teď by se to mohlo trošku zlomit, tak mi drže palce!


2 komentáře:

  1. Je bezva, žes zase jednou napsala takovýhle článek! ♥ Já mám to samostudium a plánování strašně ráda a už se na takovéhle věci těším, popravdě. I když vím, jak je jednoduché čas promrhat zbytečnostmi. :D (i když, někdy to jsou nezbytnosti, jen úplně nesouvisí se školou :D)
    Vyprávění o miniprostoru bych určitě uvítala. ♥ A souhlasím, že jaro uteklo hrozně rychle. Vlastně už od začátku roku to utíká nějak rychle, vždyť už je zase půlka roku 2018 za námi.

    Měj se krásně! :)

    OdpovědětVymazat
  2. ♥ Tak jsem se po dlouhé době dostala ke čtení článků. A vzala jsem tvůj blog jako jeden z těch, kterými musím začít a nelituji. Tolik slunce jsi mi vlila do duše. Jsem ráda, že některé věci se přeci jen nemění. Proklikala jsem některé blogy, a ty už neexistují. A pak jste tu vy dva s Danem, pořád spolu a šťastní. Přijde mi to jako včera, co ses hlásila na vysokou. A prostě život plyne. Hrozně mě rozněžnila fotka s nápisem Láska. A ano, léto přišlo moc rychle, než se člověk naděl, vše odkvetlo a vyprahlo. :-(

    OdpovědětVymazat