Cestovní deník - Norsko 2018

Slíbila jsem sama sobě i vám, že až se mi konečně podaří dokončit cestovní deník z Norska, tak se o něj podělím. Většinu stránek jsem sice měla hotové už z cest, dokonce i nálepky a koláže jsem většinou vytvářela v autobusu nebo později na trajektu... Ale nějak jsem se zasekla na shrnutí. Jako bych si pořád nechtěla připustit, že tohle výletování je už opravdu za námi a uzavřené. Tak jsem se alespoň skrze listování nedokončeným cestovním deníkem na cestu vracela. Ale teď už je opravdu hotovo a já můžu moje dílko vypustit do světa. ♥

Jako médium jsem použila pravý Traveler's notebook (midori) insert, konkrétně prázdný, ve fakovém koženém obalu z aliexpressu. Velikost klasická, provedení fakt úžasné. Konkrétně tuhle vazbu mám doma už opravdu hodně dlouho, spontánně jsem si jej vybrala a objednala a opravdu dlouho mi jen ležel v knihovničce a já pro něj nedokázala vymyslet to správné využití. A jako cestovní deník posloužil opravdu úžasně! (Příští rok jej čeká funkce jako "mental health journal" ve stylu bullet journal, na to jsem docela zvědavá. :D)

Kromě velkého prázdného insertu na cestovní deník jsem přidala ještě plastovou zipovou vložku, ve které jsem měla schované karty s washi páskami, kapsičku se samolepkami a další nezbytnosti. A taky pomocí klipu jsem k ní vzadu přidělala další stránky s nálepkami (protože nálepek není nikdy dost!).
Věděla jsem, že i na cestách budu chtít něco kreslit nebo tvořit, takže jsem z passport verze přesunula malý prázdný sešit (nástupce lodičkového notýsku!), který mi aspoň hezky rozdělil vložky pěkně uprostřed. Na druhé straně od cestovního insertu jsem na gumičku přidělala vytisknuté informace z cestovní kanceláře a takové ty nezbytné papíry, co jsme museli mít u sebe. Musím říct, že jsem s tímhle nastavením byla hrozně spokojená, a pokud někam zase pojedu, tak si vše nachystám hodně podobně.

Jedna momentka z autobusu, to psaní na klíně bylo někdy fakt o nervy. :D

 

Ale teď už k samotnému rozvržení cestovního insertu. Věděla jsem, že jej chci vést ve stylu "bullet journal", všechno hezky rukou, jen liner, pravítko a já. Už nějakou dobu před cestou jsem se dívala na inspirace napříč internetem, ale nakonec jsem stejně zůstala u rozložení, které jsem si načrtla hned úplně na začátku.

• První strana je úvodní. Bylo mi jasné, že nezaplním celý insert, takže podobními úvodními stranami chci rozdělovat jednotlivé výletování.
• Packing list. Seznam toho, co si musím sbalit a co nesmím zapomenout doma. Po návratu jsem oranžově doplnila poznámky toho, co je zbytečné a postřehy pro budoucí cesty.
• Výdaje. Přijde mi obtížné před cestou odhadnout, kolik je třeba si vyměnit peněz a kolik se nakonec utratí. A ještě zmatenější je pak po návratu domů zpětně vzpomínat, za co všechno se vlastně platilo. I proto mi bylo hned jasné, že musím přidat i tuto tabulku, do které jsem pak průběžně doplňovala sumy. Ale co si budeme povídat, ještě jsem nenašla odvahu to všechno sečíst. :D
• Přehled. Který den nás co čeká, telefonní čísla, sedadla v autobusu, základní informace.

Největší legrace pro mě bylo vymyslet vzhled jednotlivých dní. Chtěla jsem něco konzistentního, ale zároveň dost prostoru pro rozšíření a kreativitu. Nakonec zvítězilo rozložení podobné, které mám v klasickém diáři - stránka vlevo na psaní, stránka vpravo na obrázky. S mamkou jsme si vymyslely kategorie jídlo a počasí, protože co si budeme povídat, to jsou asi jedny z těch hlavních věcí, na které se lidé obvykle ptají... a které si taky člověk obvykle pamatuje. (Takový ten jejich hnědý karamelový sýr fakt měl něco do sebe, mmmm!)

Už když jsem si na začátku plánovala rozložení, tak jedno z hlavních přáních byla dvojstránka s fotkami. V Norsku jsem fotila i na analog (scrapbookové fotoalbum vám ukážu zase někdy příště!), ale chtěla jsem si nějak fyzicky uchovat i fotky digitální. Přijde mi, že dnešní doba spěje k tomu, že člověk toho spoustu nafotí a pak se k tomu už nikdy nevrátí - tomu jsem se chtěla vyhnout alespoň částečně, takže jsem si moje oblíbené závěry vytiskla a věnovala jim tuto dvojstránku.

A konečně něco na závěr! Každý výlet je přece potřeba nějak shrnout, ne? Já jsem se s tím poprala takhle a jako zakončení mi to přijde úplně nejlepší. Už se těším na další výlet, tohle mě opravdu moc bavilo! ♥